Přírodní rezervace Malý Smrk
Přírodní rezervaci Malý Smrk tvoří dvě izolované části se zachovalými zbytky smíšených lesních porostů s bukem, javorem klenem, jedlí, smrkem a dalšími dřevinami charakteristickými pro jedlobukový a smrkobukový vegetační stupeň karpatské oblasti. Nachází se v masívu Smrku, na severovýchodních, východních až jižních svazích Malého Smrku (1174 m n. m.), v nadmořské výšce 680 až 1050 m, v nejvýchodnější části Radhošťské hornatiny, asi 2,5 km jižně od obce Ostravice (obecní úřad) a 600 m západně od hráze vodní nádrže Šance. Katastrální území Ostravice I a II, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy.
Základní údaje:
Přírodní rezervaci Malý Smrk tvoří dvě izolované části se zachovalými zbytky smíšených lesních porostů s bukem, javorem klenem, jedlí, smrkem a dalšími dřevinami charakteristickými pro jedlobukový a smrkobukový vegetační stupeň karpatské oblasti. Obě části jsou navzájem propojeny vyhlášeným ochranným pásmem. Nachází se v masívu Smrku, na severovýchodních, východních až jižních svazích Malého Smrku (1174 m n. m.), v nadmořské výšce 680 až 1050 m, v nejvýchodnější části Radhošťské hornatiny, asi 2,5 km jižně od obce Ostravice (obecní úřad) a 600 m západně od hráze vodní nádrže Šance. Katastrální území Ostravice I a II, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Zřízeno Vyhláškou Správy CHKO Beskydy č. 7/2004 ze dne 30. 8. 2004, vyhlášeno 20. 9. 2004. Evidenční kód ÚSOP: 2272. Kategorie IUCN: nezadaná. Celková rozloha 106,4034 ha, rozloha ochranného pásma 68,1557 ha (z toho vyhlášené ochranné pásmo 37,1238 ha).
Předmět ochrany:
Dochované fragmenty přirozených lesů, jedlobučin a smrkových bučin na svazích Malého Smrku (1174 m n. m.) s původním ekotypem beskydského smrku a s bohatou diverzitou rostlinných i živočišných druhů. Posláním rezervace je rovněž umožnit přirozené procesy v lesním prostředí.
Geologie, půdní poměry:
Území je součástí vnějšího flyšového pásma západních Karpat, spadá do centrální části slezské jednotky. Dominantním prvkem geologické stavby jsou několikametrové polohy godulského souvrství (senon-turon). Zastoupen je hlavně střední oddíl godulských vrstev s hrubě rytmickým flyšem. V reliéfu se uplatňují mocné lavice dominantní horniny - glaukonitického pískovce. Kromě křídových sedimentárních hornin se zde setkáváme s různě mocnými pokryvy kvartérních nezpevněných sedimentů, které jsou výsledkem zvětrávacích a transportních procesů v pleistocénu a holocénu. Jedná se především o deluviální pokryvy svahů, geliflukční proudy a haldy, sesuvná území a podobně. Půdními typy jsou kryptopodzoly a podzoly humusoesquioxidové. Na prudkých svazích a kamenitých stanovištích převažuje půda štěrkovitá až kamenitá, na bočních hřbetech s mírnějším sklonem se vyskytují půdy hluboké, hlinitopísčité, místy štěrkovité, kypré. V místě výskytu pramenišť se nachází horský glej.
Geomorfologie:
Přírodní rezervace se vyznačuje velmi členitým reliéfem s příkrými, erozně denudačními svahy a extrémními sklonovými poměry. Místy dosahují svahy maximálního sklonu vice než 35°, zvláště v závěrových polohách nivačních depresí (především v severní části území). Svahy jsou periglaciálně i gravitačně modelované, s rozsáhlými nivačními depresemi, místy jsou pokryté ostrohrannou balvanitou sutí. Značná část svahů je také postižena sesuvy, především v jižní části rezervace a pod vlastním vrcholem Malého Smrku. Na monoklinálním svahovém hřbetu ve východní části území v nadmořské výšce 720 až 760 m se nacházejí nejvýraznější geomorfologické útvary celé přírodní rezervace. Jedná se o mrazové sruby vysoké 2 až 3 m založené na monoklinálně ukloněných godulských vrstvách. Celkovou geodiverzitu území zvyšují hluboce zařezaná údolí potoků Růžanec a Kyčerov se skalními prahy tvořícími při vyšší vodnosti peřeje.
Květena:
Přírodní rezervace Malý Smrk představuje floristicky velmi bohatá lesní společenstva. Dominantními dřevinami stromového patra jsou buk lesní (Fagus sylvatica) a smrk ztepilý (Picea abies). V nejvýše položených místech rezervace se nacházejí rozvolněné kyselé smíšené bučiny s dobře vyvinutým podrostem, ve kterém je dominantní brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), v jihovýchodní části se také významně uplatňuje jedle bělokorá (Abies alba). Níže položená jádrová území patří spíše ke karpatským květnatým bučinám s příměsí javoru klenu (Acer pseudoplatanus). Cenná společenstva se nacházejí především na prameništích a na suťových březích potoků. Z vzácných a ohrožených taxonů, jež se na masívu Smrku vyskytují, je nutno zmínit především oměj tuhý moravský (Aconitum firnum subsp. moravicum). Jedná se o karpatský prvek potočních lemů zařazený do mezinárodních seznamů ohrožených druhů. Vzácně je doprovázen mléčivcem alpským (Cicerbita alpina), roztroušeně se ve vysokobylinných nivách a smrčinách vyskytuje kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), místy na světlinách a kolem lesních cest roste hořec tolitový (Gentiana asclepiadea). Z dalších vzácnějších druhů zde roste např. udatna lesní (Aruncus vulgaris), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum).
Z mechorostů patří k významnějším terestricky rostoucím druhům klenice načervenalá (Bryoerythrophyllum recurvirostrum), krondlovka drobná (Fissidens pusillus), plonitka horská (Oligotrichum hercynicum) či bělovec úhledný (Pseudotaxiphyllum elegans). Druhově bohatým substrátem je tlející dřevo, na němž se vyskytují i zástupci ohrožených a kriticky ohrožených mechorostů, např. kriticky ohrožená játrovka pařezovec křivolistý (Nowellia curvifolia), z ohrožených pak trsenka hladká (Jungermannia leiantha), stěkovec široký (Riccardia latifrons) a stěkovec prstnatý (Riccardia palmata). Nejvýznamnějším nálezem je kriticky ohrožený tzv. „Naturový druh“ mech šikoušek zelený (Buxbaumia viridis). Vysoká druhová diverzita byla zjištěna i na kamenech, suťových balvanech či skalách, zvláště v ostřikové zóně potoka či v potoce samotném. K nejvýznamnějším epilithickým druhům v tomto území patří kriticky ohroženy mech křivoštět skalní (Campylostelium saxicola), různolístek nestejnokřídlý (Heterocladium heteropterum), šurpek odchylný (Orthotrichum anomalum) či vlasoústka tenkozobá (Trichostomum tenuirostre). Významnou složkou fytocenóz území jsou epifytická společenstva vytvořená zejména na kůře vzrostlých klenů. Jsou významná svou druhovou rozmanitostí i výskytem zajímavých druhů mechorostů. Játrovky zastupují např. rožeňka dutolistá (Lejeunea cavifolia), kovanec plochý (Frullania dilatata), podhořanka plocholistá (Porella platyphylla), kroknice vidličnatá (Metzgeria furcata) a struhatka zploštělá (Radula complanata). Z mechů byla na mnoha místech nalezena ohrožená prstenatka plazivá (Platygyrium repens) a jednou také ohrožený druh šurpek tupolistý (Orthotrichum obtusifolium), zajímavý je také výskyt nehojného kadeřavce Bruchova (Ulota bruchii), hedvábitce žlutého (Homalothecium lutescens) a prostozubky niťovité (Pterigynandrum filiforme).
PR Malý Smrk je také zajímavou mykologickou lokalitou s řadou vzácných, zejména saprofytických a parazitických dřevních druhů hub, vázaných svou existencí především na porosty starších jedlobučin, acidofilních bučin, smrkových bučin a suťového lesa. Byl zde zjištěn výskyt řady vzácných a zajímavých druhů, jako jsou např. korálovec bukový (Hericium clathroides), ostnateček křehký (Dentipelis fragilis), pórnovitka různopórá (Schizopora paradoxa), svraštělka javorová (Rhytisma acerium), šafránka ozdobná (Tricholomopsis decora) a muchomůrka porfýrová (Amanita porphyria).
Fauna:
Staré lesní porosty odlehlého horského masívu Smrku poskytují vhodné životní podmínky druhům náročným na klid. V chráněném území byl proveden zoologický průzkum hydrobiologický, entomologický se zaměřením na motýly (Lepidoptera) a průzkum ornitologický. Doposud zde bylo zjištěno 351 druhů motýlů z 29 čeledí, lze však předpokládat, že celkový počet bude vyšší. Významné jsou především druhy vázané na přírodě blízké bučiny a smíšené lesy. K typickým zástupcům horských bučin patří např. martináček bukový (Aglia tau), lišejníkovec žlutokrajný (Eilema depressa), štětconoš ořechový (Calliteara pudibunda), píďalky kropenatec vrbový (Plagodis pulveraria), kropenatec žíhaný (Plagodis dolabraria), různorožec černopásý (Alcis bastelbergeri), píďalka zakouřená (Lampropteryx suffumata) a píďalka lípová (Chloroclysta siterata), můra pestroskvrnka ozdobná (Polymixis gemmea), v květnatých bučinách pak vzácná píďalka žlutohlavá (Ecliptopera capitata) a píďalka síťkovaná (Eustroma reticulata), jejichž housenky žijí na netýkavkách. Druhy svým vývojem vázané na jedli a smrk reprezentují např. bourovec měsíčitý (Cosmotriche lobulina ), různorožec jedlový (Deileptenia ribeata), tmavoskvrnáč jedlový (Puengeleria capreolaria), běloskvrnka smrková (Panthea coenobita) a vzácná píďalka jedlová (Thera stragulata). K dalším zajímavým druhům zde patří např. píďalka vlochyňová (Xanthorhoe incursata), šedokřídlec jeřábový (Venusia cambrica), dřevobarvec brusnicový (Lithomoia solidaginis) a vzácná šedavka rudoskvrnná (Apamea rubrirena).
Zoologie:
Z ornitologického hlediska jsou hlavním předmětem ochrany populace vzácných a ohrožených druhů ptáků, celkem zde bylo zaznamenáno přes 60 druhů. Doposud na území rezervace přežívá tetřev hlušec (Tetrao urogallus) a hnízdí jeřábek lesní (Bonasa bonasia), oba patří k prioritním druhům. Oblast Smrku je prozatím jedinou lokalitou v CHKO Beskydy, kde se nově podařilo prokázat výskyt tetřeva a u jeřábka zde byla zjištěna nejvyšší početnost v celé CHKO. Z dalších významných druhů ptáků zde nacházejí vhodné hnízdní možnosti např. strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), holub doupňák (Columba oenas), žluna šedá (Picus canus), lejsek malý (Ficedula parva), datel černý (Dryocopus martius), kos horský (Turdus torquatus), linduška horská (Anthus spinoletta), krkavec velký (Corvus corax), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), čáp černý (Ciconia nigra) a kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Z drobných savců byla zaznamenána např. silně ohrožená myšivka horská (Sicista betulina). Oblast Smrku je součástí trvalého biotopu rysa ostrovida (Lynx lynx) a přitahuje také další velké šelmy, několikrát zde byl zjištěn pobyt medvěda hnědého (Ursus arctos) i vlka (Canis lupus). Z běžné lovné zvěře se vyskytuje jelen evropský (Cervus elaphus) a srnec obecný (Capreolus capreolus).
Lesnictví:
Na území rezervace Malý Smrk se vyskytuje 5. a 6. lesní vegetační stupeň, vyhlášené ochranné pásmo zasahuje i do 7. stupně. Typologicky spadá území především do souborů lesních typů 5F (svahová jedlová bučina), 5A (kamenitá klenová bučina) a 5S (svěží jedlová bučina), ochranné pásmo do lesních typů 5S (svěží jedlová bučina), 6S (svěží smrková bučina) a 6F (svahová smrková bučina). Jádrová území rezervace reprezentuje 6 lesních segmentů, které jsou navzájem izolovány kulturním lesem, pasekami a lesními cestami. Představují přírodě blízké listnaté i smíšené lesní porosty jedlobukového a smrkobukového vegetačního stupně s bukem, javorem klenem, jedlí, smrkem a dalšími dřevinami. V nejvýše položených místech PR Malý Smrk se nacházejí rozvolněné kyselé smíšené bučiny s dobře vyvinutým podrostem v němž dominuje borůvka. V jihovýchodní části se v porostní skladbě významně uplatňuje jedle. Níže položená jádrová území se vyznačují příměsí klenu a celkově vykazují mezofilnější ráz.
Management, ohrožení:
Většina lesních porostů byla v minulosti hospodářsky využívána a došlo zde k výrazné změně druhové skladby, kdy byly původní jedlobukové lesy převáděny na smrkové monokultury. Vrcholové partie jsou dlouhodobě ovlivňovány exhaláty z okolních průmyslových podniků. Cílovým stavem opatření v lesních porostech bude proto dosažení všestranně diferencovaných porostů s původní dřevinnou skladbou. Ve starších porostních skupinách, především v tzv. jádrových územích, bude ponechána veškerá dřevní hmota (souše, vývraty) bez asanačních zásahů a porosty budou ponechány samovolnému vývoji. Další část tvoří perspektivní porostní skupiny s poměrně příznivou dřevinnou skladbou a potenciálem k přechodu na všestranně strukturované porosty, na části území jsou porosty, u nichž bude nutno provést celkovou rekonstrukci. Nedojde-li k redukci vysokých stavů spárkaté zvěře nebude možno docílit přirozené obnovy některých méně zastoupených dřevin a bude nutno i nadále zajišťovat ochranu náletu či podsadeb před selektivním okusem. Podél přístupových lesních cest vedoucích k rezervaci byl zaznamenán výskyt invazních druhů křídlatky japonské (Reynoutria japonica) i křídlatky sachalinské (Reynoutria sachalinensis), populace je třeba monitorovat, popř. zahájit jejich včasnou likvidaci. Rezervací procházejí značené turistické cesty a také asfaltové lesní komunikace, což se negativně projevuje ve zvýšeném turistickém ruchu (běžkaři, cyklisté, sběrači lesních plodů a hub, nezákonný vjezd motorových vozidel ap.). Přírodní rezervace Malý Smrk je situována nedaleko PR Smrk a spolu s dalšími chráněnými územími v masivu Smrku (PR Bučací potok a PR Studenčany) zaujímají celkovou plochu 535 ha.
Natura 2000:
Rezervace se nachází na území evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) v kategorii CHKO o celkové rozloze 120 386,5333 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích. Je také součástí Ptačí oblasti Beskydy. Předmětem ochrany jsou populace čápa černého (Ciconia nigra), jeřábka lesního (Bonasa bonasia), tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), puštíka bělavého (Strix uralensis), žluny šedé (Picus canus), datla černého (Dryocopus martius), strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus) a lejska malého (Ficedula parva) a jejich biotopy.
NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 850 m.n.m.
DALŠÍ INFORMACE: http://nature.hyperlink.cz/Beskydy/Maly_Smrk.htm
Přírodní rezervaci Malý Smrk tvoří dvě izolované části se zachovalými zbytky smíšených lesních porostů s bukem, javorem klenem, jedlí, smrkem a dalšími dřevinami charakteristickými pro jedlobukový a smrkobukový vegetační stupeň karpatské oblasti. Obě části jsou navzájem propojeny vyhlášeným ochranným pásmem. Nachází se v masívu Smrku, na severovýchodních, východních až jižních svazích Malého Smrku (1174 m n. m.), v nadmořské výšce 680 až 1050 m, v nejvýchodnější části Radhošťské hornatiny, asi 2,5 km jižně od obce Ostravice (obecní úřad) a 600 m západně od hráze vodní nádrže Šance. Katastrální území Ostravice I a II, okres Frýdek-Místek, CHKO Beskydy. Zřízeno Vyhláškou Správy CHKO Beskydy č. 7/2004 ze dne 30. 8. 2004, vyhlášeno 20. 9. 2004. Evidenční kód ÚSOP: 2272. Kategorie IUCN: nezadaná. Celková rozloha 106,4034 ha, rozloha ochranného pásma 68,1557 ha (z toho vyhlášené ochranné pásmo 37,1238 ha).
Předmět ochrany:
Dochované fragmenty přirozených lesů, jedlobučin a smrkových bučin na svazích Malého Smrku (1174 m n. m.) s původním ekotypem beskydského smrku a s bohatou diverzitou rostlinných i živočišných druhů. Posláním rezervace je rovněž umožnit přirozené procesy v lesním prostředí.
Geologie, půdní poměry:
Území je součástí vnějšího flyšového pásma západních Karpat, spadá do centrální části slezské jednotky. Dominantním prvkem geologické stavby jsou několikametrové polohy godulského souvrství (senon-turon). Zastoupen je hlavně střední oddíl godulských vrstev s hrubě rytmickým flyšem. V reliéfu se uplatňují mocné lavice dominantní horniny - glaukonitického pískovce. Kromě křídových sedimentárních hornin se zde setkáváme s různě mocnými pokryvy kvartérních nezpevněných sedimentů, které jsou výsledkem zvětrávacích a transportních procesů v pleistocénu a holocénu. Jedná se především o deluviální pokryvy svahů, geliflukční proudy a haldy, sesuvná území a podobně. Půdními typy jsou kryptopodzoly a podzoly humusoesquioxidové. Na prudkých svazích a kamenitých stanovištích převažuje půda štěrkovitá až kamenitá, na bočních hřbetech s mírnějším sklonem se vyskytují půdy hluboké, hlinitopísčité, místy štěrkovité, kypré. V místě výskytu pramenišť se nachází horský glej.
Geomorfologie:
Přírodní rezervace se vyznačuje velmi členitým reliéfem s příkrými, erozně denudačními svahy a extrémními sklonovými poměry. Místy dosahují svahy maximálního sklonu vice než 35°, zvláště v závěrových polohách nivačních depresí (především v severní části území). Svahy jsou periglaciálně i gravitačně modelované, s rozsáhlými nivačními depresemi, místy jsou pokryté ostrohrannou balvanitou sutí. Značná část svahů je také postižena sesuvy, především v jižní části rezervace a pod vlastním vrcholem Malého Smrku. Na monoklinálním svahovém hřbetu ve východní části území v nadmořské výšce 720 až 760 m se nacházejí nejvýraznější geomorfologické útvary celé přírodní rezervace. Jedná se o mrazové sruby vysoké 2 až 3 m založené na monoklinálně ukloněných godulských vrstvách. Celkovou geodiverzitu území zvyšují hluboce zařezaná údolí potoků Růžanec a Kyčerov se skalními prahy tvořícími při vyšší vodnosti peřeje.
Květena:
Přírodní rezervace Malý Smrk představuje floristicky velmi bohatá lesní společenstva. Dominantními dřevinami stromového patra jsou buk lesní (Fagus sylvatica) a smrk ztepilý (Picea abies). V nejvýše položených místech rezervace se nacházejí rozvolněné kyselé smíšené bučiny s dobře vyvinutým podrostem, ve kterém je dominantní brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), v jihovýchodní části se také významně uplatňuje jedle bělokorá (Abies alba). Níže položená jádrová území patří spíše ke karpatským květnatým bučinám s příměsí javoru klenu (Acer pseudoplatanus). Cenná společenstva se nacházejí především na prameništích a na suťových březích potoků. Z vzácných a ohrožených taxonů, jež se na masívu Smrku vyskytují, je nutno zmínit především oměj tuhý moravský (Aconitum firnum subsp. moravicum). Jedná se o karpatský prvek potočních lemů zařazený do mezinárodních seznamů ohrožených druhů. Vzácně je doprovázen mléčivcem alpským (Cicerbita alpina), roztroušeně se ve vysokobylinných nivách a smrčinách vyskytuje kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. lobelianum), místy na světlinách a kolem lesních cest roste hořec tolitový (Gentiana asclepiadea). Z dalších vzácnějších druhů zde roste např. udatna lesní (Aruncus vulgaris), měsíčnice vytrvalá (Lunaria rediviva) a kapradina laločnatá (Polystichum aculeatum).
Z mechorostů patří k významnějším terestricky rostoucím druhům klenice načervenalá (Bryoerythrophyllum recurvirostrum), krondlovka drobná (Fissidens pusillus), plonitka horská (Oligotrichum hercynicum) či bělovec úhledný (Pseudotaxiphyllum elegans). Druhově bohatým substrátem je tlející dřevo, na němž se vyskytují i zástupci ohrožených a kriticky ohrožených mechorostů, např. kriticky ohrožená játrovka pařezovec křivolistý (Nowellia curvifolia), z ohrožených pak trsenka hladká (Jungermannia leiantha), stěkovec široký (Riccardia latifrons) a stěkovec prstnatý (Riccardia palmata). Nejvýznamnějším nálezem je kriticky ohrožený tzv. „Naturový druh“ mech šikoušek zelený (Buxbaumia viridis). Vysoká druhová diverzita byla zjištěna i na kamenech, suťových balvanech či skalách, zvláště v ostřikové zóně potoka či v potoce samotném. K nejvýznamnějším epilithickým druhům v tomto území patří kriticky ohroženy mech křivoštět skalní (Campylostelium saxicola), různolístek nestejnokřídlý (Heterocladium heteropterum), šurpek odchylný (Orthotrichum anomalum) či vlasoústka tenkozobá (Trichostomum tenuirostre). Významnou složkou fytocenóz území jsou epifytická společenstva vytvořená zejména na kůře vzrostlých klenů. Jsou významná svou druhovou rozmanitostí i výskytem zajímavých druhů mechorostů. Játrovky zastupují např. rožeňka dutolistá (Lejeunea cavifolia), kovanec plochý (Frullania dilatata), podhořanka plocholistá (Porella platyphylla), kroknice vidličnatá (Metzgeria furcata) a struhatka zploštělá (Radula complanata). Z mechů byla na mnoha místech nalezena ohrožená prstenatka plazivá (Platygyrium repens) a jednou také ohrožený druh šurpek tupolistý (Orthotrichum obtusifolium), zajímavý je také výskyt nehojného kadeřavce Bruchova (Ulota bruchii), hedvábitce žlutého (Homalothecium lutescens) a prostozubky niťovité (Pterigynandrum filiforme).
PR Malý Smrk je také zajímavou mykologickou lokalitou s řadou vzácných, zejména saprofytických a parazitických dřevních druhů hub, vázaných svou existencí především na porosty starších jedlobučin, acidofilních bučin, smrkových bučin a suťového lesa. Byl zde zjištěn výskyt řady vzácných a zajímavých druhů, jako jsou např. korálovec bukový (Hericium clathroides), ostnateček křehký (Dentipelis fragilis), pórnovitka různopórá (Schizopora paradoxa), svraštělka javorová (Rhytisma acerium), šafránka ozdobná (Tricholomopsis decora) a muchomůrka porfýrová (Amanita porphyria).
Fauna:
Staré lesní porosty odlehlého horského masívu Smrku poskytují vhodné životní podmínky druhům náročným na klid. V chráněném území byl proveden zoologický průzkum hydrobiologický, entomologický se zaměřením na motýly (Lepidoptera) a průzkum ornitologický. Doposud zde bylo zjištěno 351 druhů motýlů z 29 čeledí, lze však předpokládat, že celkový počet bude vyšší. Významné jsou především druhy vázané na přírodě blízké bučiny a smíšené lesy. K typickým zástupcům horských bučin patří např. martináček bukový (Aglia tau), lišejníkovec žlutokrajný (Eilema depressa), štětconoš ořechový (Calliteara pudibunda), píďalky kropenatec vrbový (Plagodis pulveraria), kropenatec žíhaný (Plagodis dolabraria), různorožec černopásý (Alcis bastelbergeri), píďalka zakouřená (Lampropteryx suffumata) a píďalka lípová (Chloroclysta siterata), můra pestroskvrnka ozdobná (Polymixis gemmea), v květnatých bučinách pak vzácná píďalka žlutohlavá (Ecliptopera capitata) a píďalka síťkovaná (Eustroma reticulata), jejichž housenky žijí na netýkavkách. Druhy svým vývojem vázané na jedli a smrk reprezentují např. bourovec měsíčitý (Cosmotriche lobulina ), různorožec jedlový (Deileptenia ribeata), tmavoskvrnáč jedlový (Puengeleria capreolaria), běloskvrnka smrková (Panthea coenobita) a vzácná píďalka jedlová (Thera stragulata). K dalším zajímavým druhům zde patří např. píďalka vlochyňová (Xanthorhoe incursata), šedokřídlec jeřábový (Venusia cambrica), dřevobarvec brusnicový (Lithomoia solidaginis) a vzácná šedavka rudoskvrnná (Apamea rubrirena).
Zoologie:
Z ornitologického hlediska jsou hlavním předmětem ochrany populace vzácných a ohrožených druhů ptáků, celkem zde bylo zaznamenáno přes 60 druhů. Doposud na území rezervace přežívá tetřev hlušec (Tetrao urogallus) a hnízdí jeřábek lesní (Bonasa bonasia), oba patří k prioritním druhům. Oblast Smrku je prozatím jedinou lokalitou v CHKO Beskydy, kde se nově podařilo prokázat výskyt tetřeva a u jeřábka zde byla zjištěna nejvyšší početnost v celé CHKO. Z dalších významných druhů ptáků zde nacházejí vhodné hnízdní možnosti např. strakapoud bělohřbetý (Dendrocopos leucotos), holub doupňák (Columba oenas), žluna šedá (Picus canus), lejsek malý (Ficedula parva), datel černý (Dryocopus martius), kos horský (Turdus torquatus), linduška horská (Anthus spinoletta), krkavec velký (Corvus corax), ořešník kropenatý (Nucifraga caryocatactes), čáp černý (Ciconia nigra) a kulíšek nejmenší (Glaucidium passerinum). Z drobných savců byla zaznamenána např. silně ohrožená myšivka horská (Sicista betulina). Oblast Smrku je součástí trvalého biotopu rysa ostrovida (Lynx lynx) a přitahuje také další velké šelmy, několikrát zde byl zjištěn pobyt medvěda hnědého (Ursus arctos) i vlka (Canis lupus). Z běžné lovné zvěře se vyskytuje jelen evropský (Cervus elaphus) a srnec obecný (Capreolus capreolus).
Lesnictví:
Na území rezervace Malý Smrk se vyskytuje 5. a 6. lesní vegetační stupeň, vyhlášené ochranné pásmo zasahuje i do 7. stupně. Typologicky spadá území především do souborů lesních typů 5F (svahová jedlová bučina), 5A (kamenitá klenová bučina) a 5S (svěží jedlová bučina), ochranné pásmo do lesních typů 5S (svěží jedlová bučina), 6S (svěží smrková bučina) a 6F (svahová smrková bučina). Jádrová území rezervace reprezentuje 6 lesních segmentů, které jsou navzájem izolovány kulturním lesem, pasekami a lesními cestami. Představují přírodě blízké listnaté i smíšené lesní porosty jedlobukového a smrkobukového vegetačního stupně s bukem, javorem klenem, jedlí, smrkem a dalšími dřevinami. V nejvýše položených místech PR Malý Smrk se nacházejí rozvolněné kyselé smíšené bučiny s dobře vyvinutým podrostem v němž dominuje borůvka. V jihovýchodní části se v porostní skladbě významně uplatňuje jedle. Níže položená jádrová území se vyznačují příměsí klenu a celkově vykazují mezofilnější ráz.
Management, ohrožení:
Většina lesních porostů byla v minulosti hospodářsky využívána a došlo zde k výrazné změně druhové skladby, kdy byly původní jedlobukové lesy převáděny na smrkové monokultury. Vrcholové partie jsou dlouhodobě ovlivňovány exhaláty z okolních průmyslových podniků. Cílovým stavem opatření v lesních porostech bude proto dosažení všestranně diferencovaných porostů s původní dřevinnou skladbou. Ve starších porostních skupinách, především v tzv. jádrových územích, bude ponechána veškerá dřevní hmota (souše, vývraty) bez asanačních zásahů a porosty budou ponechány samovolnému vývoji. Další část tvoří perspektivní porostní skupiny s poměrně příznivou dřevinnou skladbou a potenciálem k přechodu na všestranně strukturované porosty, na části území jsou porosty, u nichž bude nutno provést celkovou rekonstrukci. Nedojde-li k redukci vysokých stavů spárkaté zvěře nebude možno docílit přirozené obnovy některých méně zastoupených dřevin a bude nutno i nadále zajišťovat ochranu náletu či podsadeb před selektivním okusem. Podél přístupových lesních cest vedoucích k rezervaci byl zaznamenán výskyt invazních druhů křídlatky japonské (Reynoutria japonica) i křídlatky sachalinské (Reynoutria sachalinensis), populace je třeba monitorovat, popř. zahájit jejich včasnou likvidaci. Rezervací procházejí značené turistické cesty a také asfaltové lesní komunikace, což se negativně projevuje ve zvýšeném turistickém ruchu (běžkaři, cyklisté, sběrači lesních plodů a hub, nezákonný vjezd motorových vozidel ap.). Přírodní rezervace Malý Smrk je situována nedaleko PR Smrk a spolu s dalšími chráněnými územími v masivu Smrku (PR Bučací potok a PR Studenčany) zaujímají celkovou plochu 535 ha.
Natura 2000:
Rezervace se nachází na území evropsky významné lokality Beskydy (kód CZ0724089) v kategorii CHKO o celkové rozloze 120 386,5333 ha, představující zachovalý přírodní a krajinný celek v nejvyšších karpatských pohořích. Je také součástí Ptačí oblasti Beskydy. Předmětem ochrany jsou populace čápa černého (Ciconia nigra), jeřábka lesního (Bonasa bonasia), tetřeva hlušce (Tetrao urogallus), kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), puštíka bělavého (Strix uralensis), žluny šedé (Picus canus), datla černého (Dryocopus martius), strakapouda bělohřbetého (Dendrocopos leucotos), datlíka tříprstého (Picoides tridactylus) a lejska malého (Ficedula parva) a jejich biotopy.
NADMOŘSKÁ VÝŠKA: 850 m.n.m.
DALŠÍ INFORMACE: http://nature.hyperlink.cz/Beskydy/Maly_Smrk.htm
